Umělá inteligence pro vzdělávání
6.3.2023O nejlepší obecní zpravodaj
15.3.2023Aktuality
Kolik dětí zažívá na škole šikanu? A co s tím?
Česká školní inspekce se systematicky a dlouhodobě věnuje tématům souvisejícím s problematikou rizikového chování žáků v jednotlivých vzdělávacích stupních. Předkládaná tematická zpráva Hodnocení rizikového chování žáků základních a středních škol metodologicky i obsahově navazuje předchozí šetření. Zpráva se komplexně věnuje nejen rizikovému chování žáků a jeho prevenci, ale obsahuje také doporučení pro školy, která mohou velmi rychle implementovat do své činnosti. Další doporučení, vycházející ze zjištění uvedených v tematické zprávě, jsou směřována ke zřizovatelům i pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Nepohoda negativně ovlivňuje učení
Vzdělávání se potýká s řadou různých výzev a komplikací, mezi nimiž hrají významnou roli různé projevy rizikového či nevhodného chování včetně šikany. Následky násilného chování mají fyzickou i psychickou povahu, ve vzdělávání se mohou projevit nižší koncentrací v hodinách, narůstající absencí, vyhýbáním se dalším školním aktivitám, záškoláctvím, zhoršením školních výsledků nebo předčasným odchodem ze školy. Všechny tyto skutečnosti ovlivňují i další vzdělávací a pracovní trajektorii žáků, a proto mohou mít dopad i na jejich osobní a profesní život.
Specifickým typem násilného chování, kterému se tato tematická zpráva věnuje, je šikana. Ve své tradiční podobě je definovaná jako situace, ve které je jedinec opakovaně vystaven úmyslnému negativnímu chováni jiné osoby/jiných osob a je vytvářena mocenská nerovnost mezi agresorem a obětí. Obecně lze konstatovat, že je šikana reprezentována čtyřmi charakteristikami: záměrem, opakováním, mocenskou nerovnováhou a negativními dopady. Všechny vyjmenované faktory lze vztáhnout i na kyberšikanu, pro kterou jsou však typické i další dvě charakteristiky, tj. možná anonymita agresora a významně větší publikum incidentu.
Šikanu zažívají na většině škol
V posledních třech letech byla alespoň jednou mezi žáky řešena šikana v 57 % základních (dále i „ZŠ“) a 63 % středních škol (dále i „SŠ“). Dochází k nárůstu. Za vyšším podílem škol nemusí stát jen nárůst počtu případů šikany, ale i větší schopnost škol agresivní chování identifikovat, řešit a tím pádem i vykazovat. K nejčastějším formám šikany mezi žáky se řadí verbální šikana a kyberšikana (častěji na SŠ než na ZŠ). Již v menší míře bylo na školách v rámci šikany řešeno ničení nebo krádež cizího majetku, fyzické napadení nebo pasivní agrese. Kromě šikany mezi žáky byla na školách řešena i šikana žáka vůči učiteli, na ZŠ i SŠ se jedná o 7 % škol. Žáci nejčastěji napadají učitele verbálně, v kyberprostoru nebo volí pasivní prostředky, jako je ignorování. Ve srovnání s rokem 2015/2016, kdy byla evidována jen v jednotkách případů, došlo k nárůstu, za kterým může být větší pozornost, jež školy problematice věnují. Rizikové chování i šikana realizovaná na internetu je pro školy stále aktuálnější téma. Častěji se sice vyskytuje u starších žáků, přesto by jí měla být z důvodu prevence věnována pozornost již od začátku školní docházky. S kyberšikanou se potýkalo v posledních třech letech na 21 % ZŠ a 24 % SŠ. Nejvíce zastoupenými podobami kyberšikany jsou ponižování, pomlouvání a zesměšňování nejen pomocí slov, ale i videí či fotografií, dále je zastoupeno provokování a napadání uživatelů v online komunikaci.
Kromě samotné šikany zaznamenali pedagogové i další rizikové chování žáků související s digitálními technologiemi. Jako problematické hodnotí především jejich nadměrné používání, přeposílání hoaxů, navazování nebezpečných vztahů a sdílení intimních materiálů.
Jak šikaně předcházet a role metodiků prevence
Důležitým předpokladem pro účinnou prevenci rizikového chování včetně šikany je její systematické uchopení. Jako pozitivní lze tedy označit zjištění, že téměř ve všech školách je součástí strategických dokumentů i prevence kyberšikany. Více než polovina středních i základních škol strategické dokumenty v posledních třech letech aktualizovala v reakci na potřeby žáků i aktuální situaci ve společnosti, jednalo se především o specifikaci konkrétních postupů při řešení šikany nebo rozvedení problematiky kyberšikany.
Téměř ve všech školách je obsazena pozice školního metodika prevence. Mírně znepokojivý je nízký podíl školních metodiků prevence na ZŠ (49 %) i SŠ (66 %), kteří absolvovali kvalifikační studium, neboť se ukazuje, že vzdělávání preventistů v dané problematice má potenciál zvyšovat schopnost aplikovat ověřené preventivní postupy na konkrétní situace ve školách, analyzovat příčiny rizikového chování a tvořivě reagovat, plánovat a vyhodnocovat situace v rámci primární, sekundární prevence i okamžitých intervencí. Tato skutečnost se projevuje i ve schopnosti pojmenovat ve větší šíři potřeby školy právě v oblasti očekávané metodické podpory od odborníků při prevenci rizikového chování ve školách.
Časová dotace pro plnění povinností spojených s prevencí rizikového chování ve škole není podle jejich vyjádření dostačující pro 60 % metodiků prevence ze ZŠ a 63 % metodiků na SŠ. Více času preventisté potřebují především pro přímou práci se žáky (případně i zákonnými zástupci), ať už individuální, nebo v rámci intervencí ve třídách. Polovina metodiků prevence věnuje aktivitám spojeným s pozicí 2 až 3 hodiny týdně, ale přibližně v jednom procentu škol zabere tato pozice metodikovi 10–20 hodin za týden. Časová náročnost vykonávání této funkce se liší dle velikosti školy a množství výskytu rizikového chování.
Vzdělávání v oblasti rizikového chování
Pozitivní je tendence škol zapojovat do realizace strategie většinu pedagogických pracovníků školy, ale zároveň je nutné upozornit, že je nezbytné, aby tomu odpovídalo i jejich další vzdělávání, neboť z šetření vyplývá, že v dané problematice své znalosti prohlubují a aktualizují především metodici prevence a výchovní poradci, již výrazně méně další pedagogičtí pracovníci škol. Vzhledem k výraznému významu třídních učitelů v oblasti prevence a nedávnému období distanční výuky je překvapivě nízký podíl jen přibližně 10 % škol, kde se v oblasti rizikového chování na internetu v posledních třech letech vzdělávala většina pedagogických pracovníků.
Školy v prevenci šikany a rizikových jevů realizují preventivní programy, pracují se vztahy mezi žáky (třídnické hodiny, výjezdní aktivity apod.) a pečují o psychickou pohodu žáků. Z dat České školní inspekce plyne, že je efektivní zajišťovat přibližně z jedné poloviny preventivní aktivity pomocí externích odborníků z mimoškolních organizací. Nejčastějšími partnery škol jsou Policie ČR, neziskové organizace a školská poradenská zařízení. Na přibližně 60 % základních i středních škol se zároveň realizují individuální konzultace s jedinci s rizikovým chováním.
Třídnické hodiny se z perspektivy škol zdají jako vhodný prostor pro posilování vztahů ve třídě, ale z výpovědi žáků je patrné, že na více než polovině škol je třídní učitelé zařazují jen zřídka, případně nepravidelně a jejich hlavní náplň se zaměřuje na administrativně-organizační agendu, případně řešení aktuálních problémů, jiným aktivitám je věnováno výrazně méně prostoru. Na nevyužitý potenciál třídnických hodin a jejich nízkou frekvenci na školách upozorňují i výroční zprávy ČŠI z předchozích školních let, především v souvislosti s distanční výukou a návratem žáků zpět do školy.
Péče o klima školy
Nezbytnou součástí prevence rizikového chování je péče o klima školy a budování dobrých vztahů nejen mezi žáky, ale i mezi všemi zaměstnanci. Na ZŠ v rozvoji klimatu školy dominuje nastavování vztahových pravidel, péče o vztahy během běžné výuky nebo o třídnických hodinách, na SŠ jsou na prvním místě výjezdní aktivity, především pro stmelení kolektivu nově příchozích žáků. Jen nízký podíl základních i středních škol pravidelně klima sleduje a měří napříč ročníky, což pravděpodobně souvisí s náročností dané problematiky.
Z tohoto důvodu by bylo vhodné, aby školám v oblasti sledování a měření klimatu byla poskytnuta metodická podpora či přímo konkrétní nástroje k přímému využití. V řešení rizikového chování se řadě škol osvědčil minimální preventivní program (především v řešení šikany, kyberšikany nebo záškoláctví). Za nejúčinnější intervence jsou školami považovány ty, jež se zaměřují na práci s agresorem a obětí a jejich nejbližším sociálním okolím.
Konkrétní doporučení pro školy, zřizovatele a MŠMT jsou zveřejněny v závěru publikace.
Aktuality
Kolik dětí zažívá na škole šikanu? A co s tím?
Česká školní inspekce se systematicky a dlouhodobě věnuje tématům souvisejícím s problematikou rizikového chování žáků v jednotlivých vzdělávacích stupních. Předkládaná tematická zpráva Hodnocení rizikového chování žáků základních a středních škol metodologicky i obsahově navazuje předchozí šetření. Zpráva se komplexně věnuje nejen rizikovému chování žáků a jeho prevenci, ale obsahuje také doporučení pro školy, která mohou velmi rychle implementovat do své činnosti. Další doporučení, vycházející ze zjištění uvedených v tematické zprávě, jsou směřována ke zřizovatelům i pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Nepohoda negativně ovlivňuje učení
Vzdělávání se potýká s řadou různých výzev a komplikací, mezi nimiž hrají významnou roli různé projevy rizikového či nevhodného chování včetně šikany. Následky násilného chování mají fyzickou i psychickou povahu, ve vzdělávání se mohou projevit nižší koncentrací v hodinách, narůstající absencí, vyhýbáním se dalším školním aktivitám, záškoláctvím, zhoršením školních výsledků nebo předčasným odchodem ze školy. Všechny tyto skutečnosti ovlivňují i další vzdělávací a pracovní trajektorii žáků, a proto mohou mít dopad i na jejich osobní a profesní život.
Specifickým typem násilného chování, kterému se tato tematická zpráva věnuje, je šikana. Ve své tradiční podobě je definovaná jako situace, ve které je jedinec opakovaně vystaven úmyslnému negativnímu chováni jiné osoby/jiných osob a je vytvářena mocenská nerovnost mezi agresorem a obětí. Obecně lze konstatovat, že je šikana reprezentována čtyřmi charakteristikami: záměrem, opakováním, mocenskou nerovnováhou a negativními dopady. Všechny vyjmenované faktory lze vztáhnout i na kyberšikanu, pro kterou jsou však typické i další dvě charakteristiky, tj. možná anonymita agresora a významně větší publikum incidentu.
Šikanu zažívají na většině škol
V posledních třech letech byla alespoň jednou mezi žáky řešena šikana v 57 % základních (dále i „ZŠ“) a 63 % středních škol (dále i „SŠ“). Dochází k nárůstu. Za vyšším podílem škol nemusí stát jen nárůst počtu případů šikany, ale i větší schopnost škol agresivní chování identifikovat, řešit a tím pádem i vykazovat. K nejčastějším formám šikany mezi žáky se řadí verbální šikana a kyberšikana (častěji na SŠ než na ZŠ). Již v menší míře bylo na školách v rámci šikany řešeno ničení nebo krádež cizího majetku, fyzické napadení nebo pasivní agrese. Kromě šikany mezi žáky byla na školách řešena i šikana žáka vůči učiteli, na ZŠ i SŠ se jedná o 7 % škol. Žáci nejčastěji napadají učitele verbálně, v kyberprostoru nebo volí pasivní prostředky, jako je ignorování. Ve srovnání s rokem 2015/2016, kdy byla evidována jen v jednotkách případů, došlo k nárůstu, za kterým může být větší pozornost, jež školy problematice věnují. Rizikové chování i šikana realizovaná na internetu je pro školy stále aktuálnější téma. Častěji se sice vyskytuje u starších žáků, přesto by jí měla být z důvodu prevence věnována pozornost již od začátku školní docházky. S kyberšikanou se potýkalo v posledních třech letech na 21 % ZŠ a 24 % SŠ. Nejvíce zastoupenými podobami kyberšikany jsou ponižování, pomlouvání a zesměšňování nejen pomocí slov, ale i videí či fotografií, dále je zastoupeno provokování a napadání uživatelů v online komunikaci.
Kromě samotné šikany zaznamenali pedagogové i další rizikové chování žáků související s digitálními technologiemi. Jako problematické hodnotí především jejich nadměrné používání, přeposílání hoaxů, navazování nebezpečných vztahů a sdílení intimních materiálů.
Jak šikaně předcházet a role metodiků prevence
Důležitým předpokladem pro účinnou prevenci rizikového chování včetně šikany je její systematické uchopení. Jako pozitivní lze tedy označit zjištění, že téměř ve všech školách je součástí strategických dokumentů i prevence kyberšikany. Více než polovina středních i základních škol strategické dokumenty v posledních třech letech aktualizovala v reakci na potřeby žáků i aktuální situaci ve společnosti, jednalo se především o specifikaci konkrétních postupů při řešení šikany nebo rozvedení problematiky kyberšikany.
Téměř ve všech školách je obsazena pozice školního metodika prevence. Mírně znepokojivý je nízký podíl školních metodiků prevence na ZŠ (49 %) i SŠ (66 %), kteří absolvovali kvalifikační studium, neboť se ukazuje, že vzdělávání preventistů v dané problematice má potenciál zvyšovat schopnost aplikovat ověřené preventivní postupy na konkrétní situace ve školách, analyzovat příčiny rizikového chování a tvořivě reagovat, plánovat a vyhodnocovat situace v rámci primární, sekundární prevence i okamžitých intervencí. Tato skutečnost se projevuje i ve schopnosti pojmenovat ve větší šíři potřeby školy právě v oblasti očekávané metodické podpory od odborníků při prevenci rizikového chování ve školách.
Časová dotace pro plnění povinností spojených s prevencí rizikového chování ve škole není podle jejich vyjádření dostačující pro 60 % metodiků prevence ze ZŠ a 63 % metodiků na SŠ. Více času preventisté potřebují především pro přímou práci se žáky (případně i zákonnými zástupci), ať už individuální, nebo v rámci intervencí ve třídách. Polovina metodiků prevence věnuje aktivitám spojeným s pozicí 2 až 3 hodiny týdně, ale přibližně v jednom procentu škol zabere tato pozice metodikovi 10–20 hodin za týden. Časová náročnost vykonávání této funkce se liší dle velikosti školy a množství výskytu rizikového chování.
Vzdělávání v oblasti rizikového chování
Pozitivní je tendence škol zapojovat do realizace strategie většinu pedagogických pracovníků školy, ale zároveň je nutné upozornit, že je nezbytné, aby tomu odpovídalo i jejich další vzdělávání, neboť z šetření vyplývá, že v dané problematice své znalosti prohlubují a aktualizují především metodici prevence a výchovní poradci, již výrazně méně další pedagogičtí pracovníci škol. Vzhledem k výraznému významu třídních učitelů v oblasti prevence a nedávnému období distanční výuky je překvapivě nízký podíl jen přibližně 10 % škol, kde se v oblasti rizikového chování na internetu v posledních třech letech vzdělávala většina pedagogických pracovníků.
Školy v prevenci šikany a rizikových jevů realizují preventivní programy, pracují se vztahy mezi žáky (třídnické hodiny, výjezdní aktivity apod.) a pečují o psychickou pohodu žáků. Z dat České školní inspekce plyne, že je efektivní zajišťovat přibližně z jedné poloviny preventivní aktivity pomocí externích odborníků z mimoškolních organizací. Nejčastějšími partnery škol jsou Policie ČR, neziskové organizace a školská poradenská zařízení. Na přibližně 60 % základních i středních škol se zároveň realizují individuální konzultace s jedinci s rizikovým chováním.
Třídnické hodiny se z perspektivy škol zdají jako vhodný prostor pro posilování vztahů ve třídě, ale z výpovědi žáků je patrné, že na více než polovině škol je třídní učitelé zařazují jen zřídka, případně nepravidelně a jejich hlavní náplň se zaměřuje na administrativně-organizační agendu, případně řešení aktuálních problémů, jiným aktivitám je věnováno výrazně méně prostoru. Na nevyužitý potenciál třídnických hodin a jejich nízkou frekvenci na školách upozorňují i výroční zprávy ČŠI z předchozích školních let, především v souvislosti s distanční výukou a návratem žáků zpět do školy.
Péče o klima školy
Nezbytnou součástí prevence rizikového chování je péče o klima školy a budování dobrých vztahů nejen mezi žáky, ale i mezi všemi zaměstnanci. Na ZŠ v rozvoji klimatu školy dominuje nastavování vztahových pravidel, péče o vztahy během běžné výuky nebo o třídnických hodinách, na SŠ jsou na prvním místě výjezdní aktivity, především pro stmelení kolektivu nově příchozích žáků. Jen nízký podíl základních i středních škol pravidelně klima sleduje a měří napříč ročníky, což pravděpodobně souvisí s náročností dané problematiky.
Z tohoto důvodu by bylo vhodné, aby školám v oblasti sledování a měření klimatu byla poskytnuta metodická podpora či přímo konkrétní nástroje k přímému využití. V řešení rizikového chování se řadě škol osvědčil minimální preventivní program (především v řešení šikany, kyberšikany nebo záškoláctví). Za nejúčinnější intervence jsou školami považovány ty, jež se zaměřují na práci s agresorem a obětí a jejich nejbližším sociálním okolím.
Konkrétní doporučení pro školy, zřizovatele a MŠMT jsou zveřejněny v závěru publikace.